HISTORIE MASÁŽE
Slovo "masáž" je odvozeno z francouzského message, to pak z řeckého slova massein. Základ tkví pravděpodobně v arabském názvu mas. To vše znamená hnísti, tříti.
Počátky masáže
Původ masáže musíme hledat v dávných dobách, neboť již primitivní člověk věděl, že bolest zraněného či nemocného místa dříve vymizí, když si je bude třít. Masáže se rovněž používalo k odstranění únavy nebo osvěžení organismu.
První písemné zmínky o masáži nalézáme v knihách Konfuciových. Byl to čínský filozof, žijící 2.800 př.n.l. Číňané prováděli tepání hrudníku spolu s dechovou gymnastikou. Vysoká úroveň masáže v Číně se udržela dodnes. Masérské umění se z Číny přemístilo později do Indie, kde se stalo součástí denní hygieny a patřilo k pravidelným návykům. Z Indie přenesl techniku umění masáže do Thajska ajurvédský lékař, přítel Buddhy Shivago Komorpaj před 2.500 lety a v současné době je tato země svými masážemi proslavená po celém světě.
Dále nacházíme zmínky o masáži v Egyptě, kde se používá jako pomocný masážní prostředek směs vonných mastí a lidského bahna. Zde se prolíná účinek masážní s účinkem chemicko-fyzikálním. Od nich se později naučili masáži Židé, hlavně knězi, kteří ji obestřeli rouškou obřadnosti.
Masáž ve starověkém Řecku a Římě
Tak jak se přesunovala kultura starověku, tak se rozšiřovaly i znalosti medicínské a tedy i masážní. Došlo k rozšíření této činnosti do starověkého Řecka. Hippokrates, který žil v roce 400 př.n.l., používal masáže jednak k léčení zlomenin, jednat jí uvolňoval napjaté svalstvo a ochablé utužoval.
Také starověký Řím převzal masérské znalosti od Reků. Nejslavnější lékař římského impéria Claudius Galenus ( nar. 131 n.l.) ji používal jako pomocného prostředku pro nejlepší atlety či gladiátory. Před závodem nebo zápasem používal dráždivé masáže, po skončení pak použil lehčí masáž, která odstraňovala únavu.
Masáž ve středověku a renesanci
S úpadkem starověké kultury došlo k úpadku i zdravovědy. Středověk provázela velmi špatná hygiena a nízká úroveň lékařství. Rozšiřovaly se nakažlivé choroby, vznikaly epidemie moru a neštovic. Tento stav trval až do XVI. Století, kdy rozkvět renesance ve Francii vedl opět k zájmu o lidské tělo. Z řady lékařů jsou hlavně známí Andri a Tissot. Andri je tvůrcem slova "ortopedie" (orghos = přímý, pais= dítě). Tissot pak doporučoval masáž a léčebný tělocvik.
Počátky novodobé masáže
Rozvoj masáže pak nastal teprve v minulém století zásluhou švédského lékaře Per Linga, který se stal otcem novodobé masérské techniky. Per Ling ji zařadil mezi trpná cvičení, to je taková, která provádí cvičitel na těle cvičencově.
Masáž se stala součástí některých tělocvičných systémů, hlavně severských národů. Jiné tělocvičné soustavy, např. Tyršova soustava sokolská, Jahnův německý tělocvik atd, ji naproti tomu nepoužívaly.
Pokračovatelem Per Lingovy masáže se stal Johan Georg Mezger (Holanďan) a Albert Hoffa (Němec). U nás se v té době objevila první učebnice o masáži a napsal ji Vítězslav Chlumský (1906). Ten se naučil masírovat právě u Hoffy. Chlumský je znám rovněž jako zakladatel první ortopedické kliniky v Bratislavě (1921).
Od Mezgera se naučil masáži Polák Isidor Zabludowski, žák Vojenské lékařské akademie v Petrohradě. Ten zřídil při berlínské chirurgické klinice zvláštní masážní oddělení. Sám propracoval techniku masáže natolik, že sice vychází z Lingova učení, ale zavádí podstatně více úkonů. Švédská jich má pět, Zabludowského pak třicet.
Masérská škola v Čechách
Od Zabludowského se naučil masáži bývalý přednosta Fyziatrického a balneologického ústavu Karlovy univerzity v Praze prof. Dr. Eduard Cmunt, který u nás masérskou školu zavedl a vychoval řadu masérů. Dr. Cmunt vydal příručku "Masáž, lázeňské úkony a pedikúra".
Z celé řady dalších našich lékařů, kteří se zabývali masáží, nutno jmenovat Dr. Karla Přerovského, bývalého ředitele Výzkumného ústavu balneologického v Praze, který o masáži píše ve svých knihách "Technika fysiotherapie a masáže pro ošetřovatelky" a později ve "Fysiatrii pro střední zdravotnické pracovníky". Sportovní masáží se zabýval profesor Dr. Miroslav Jaroš, bývalý přednosta I. ortopedické kliniky v Praze.
Teprve po druhé světové válce se sportovní masáž začala postupně přednášet v některých tělovýchovných kurzech. Sportovní masáž byla zařazena do povinné výuky budoucích tělovýchovných pedagogů na fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze, Trenérské škole při FTVS a dalších školách. Katedra tělovýchovného lékařství FTVS sjednotila metodiku sportovní masáže.